Poslední hrací víkend žen A se odehrál v poměrně ponurém duchu, ať už mám na mysli počasí, přístup soupeře, naši hru, poslední softbalový víkend některých z nás nebo fakt, že 3. liga se neodvratně blíží. I přesto všechno, jsme drželi pohromadě jako tým a je očividné, že táhneme za jedem provaz za všech okolností. Tohle mi potvrdil i fakt, že když jsem se rozhodla skončit se softballem, holky mě podpořili a ujistili mě, že nezáleží na tom, jestli hraju nebo ne, ale na tom co vše jsme spolu prožili a co pro sebe znamenáme. Ale dost o mně, pojďme se podívat na na to, jak se nám dařilo herně.

V sobotu jsme dorazili do Ledenic lehce nasra*né, z důvodu náhlých změn v organizaci ze strany soupeře. Po náročných dvou zápasech v nepříznivých podmínkách (sníh a déšť) jsme soupeři podlehli v obou utkáních. Zmrzlé a zmoklé se ještě v sobotu přesouváme do Prahy, kde nás čekají dva zápasy s Tempem. Počasí bylo mnohem příznivější a naše hra mnohem lepší, ale i tak jsme bohužel soupeři v obou zápasech podlehli. V restauraci padlo pár dojemných slov a slz, ale z celé sezóny odcházíme z hlavou vzhůru a s vědomím, že jsme si to užili jako někdo, kdo ten sport miluje a miluje svůj tým.

Závěrem bych chtěla moc poděkovat za všechno, co mě kdy za moji desetiletou kariéru potkalo. Vděčím za to všem svým trenérům a spoluhráčkám, vážím si toho, že jsem mohla být součástí našeho týmu, softball a Snails bude mít v mém srdci vždy speciální místo.

Holkám přeju hodně štěstí do dalších sezón, buďte tak skvělé jako jste a třeba se za vámi jednou s radostí vrátím.

Vaše Julča

P.S. Jůlinečko, srdéčko naše, ať se ti v životě daří a pamatuj, že nejsme jen my kamarádky tvé, ale také ty naše.... Cestu k nám znáš…..